Začátek každého nového roku je spojený s mnoha předsevzetími, představami, ale i s nadějí.
Naděje – jak popisuje slovník českého jazyka – je víra v něco příznivého.
Mít naději znamená uchovávat v srdci touhu a přání s očekáváním, že to, nač se těšíme, se uskuteční.
Původní význam českého slova naděje je klást si určitý cíl. Pokud máme v životě nějaký cíl, jehož splnění si přejeme, tak se těšíme, doufáme a věříme v naplnění tohoto záměru. A tento cíl našeho snažení zase zpětně ovlivňuje naše myšlení, vůli, motivaci, ale i emoce.
Pokud víme, kam jdeme, bez ohledu na okolnosti, buď v pozitivním nebo negativním slova smyslu, pak žijeme nadějí. Kdo žije nadějí, vidí prostě dál. Bloom řekl: „Ztratíte-li v životě směr, je zbytečné přidávat do kroku, protože život bez naděje přestává být životem, aby ho mělo smysl žít.“
Jako křesťané, adventisté, máme naději spojenou především s Ježíšem Kristem. Narození malého Ježíše bylo pro mnohé nadějí, že svět dostane konečně jiný ráz a bude stát za to. Ježíš nějakou chvíli na Zemi byl, zemřel, vstal z mrtvých a odešel. A svět jakoby zůstal stejný.
Jenže! Ježíš Kristus slíbil, že se vrátí. A že pak to přijde. Svět konečně dostane jiný ráz a bude stát za to.
Bůh jednoho dne vytvoří všechno nové, bez čehokoli škodlivého. Bůh bude jednoho dne natrvalo s člověkem v tak blízkém vztahu, že si to ani neumíme představit. Bůh nám jednoho dne vrátí to, co nám dnes na této zemi chybí. Bůh nás jednoho dne učiní součástí sebe, budeme jeho. Trvale. Ne vlastní silou. Ne vlastní mocí. Ne vlastní chytrostí. Ne vlastní dokonalostí. Ale jeho silou. Jeho mocí. Jeho dokonalostí. (Zjevení 21, 1–8)
Tato naděje nás motivuje, ovlivňuje a pomáhá v situacích, které nám dávají zabrat.
To, co potřebujeme, je žízeň po Bohu, touha po Bohu, důvěra a víra v Boha. Abychom mohli vidět dál a v jiném světle. Potřebujeme žít nadějí. Skupina Kryštof zpívá v jedné své písni o naději v ději. A o tom to je.
Víte, člověk se může rozloučit se vším, jen ne s nadějí.
V závěru roku jsme jako občané České republiky zažili otřes z toho, co se všechno může stát. Jak zbytečná je smrt. Možná i kvůli tomu mohou lidé kolem nás, a my s nimi, zažívat nejistotu, obavy, strach.
Dnešní svět zoufale hledá naději. Kdo jiný ji má světu dát, než ti, kteří ji žijí.
Přejeme vám, aby rok 2024 byl pro vás rokem jistoty, že Bůh je s vámi ve všem, v čem se nacházíte, a také rokem naděje, že jednoho dne se s Bohem potkáme tváří v tvář.
Přejeme vám moudrost a sílu od Boha.
Vít Vurst, David Čančík, Jiří Komárek
